Příběh

Dopis Pera Vaz de Caminhy (část 5)


Lidé tam nebyli víc než obvykle. Tolik, že je kapitán přiměl, aby se k němu všichni vrátili, někteří z nich k němu přišli, ne proto, že ho znali od Pána, protože se mi zdá, že tomu nerozumí, ani o tom nevěděli, ale protože naši lidé už byli pod řekou.

Tam promluvili a přinesli mnoho luků a misek těch, kteří již hovořili, a vykoupili je na cokoli, tak, aby naše odtud přivedla na lodě mnoho luků, šípy a korálky.

Pak se kapitán dostal od řeky a brzy se k němu dostalo mnoho.

Tam jste mohli vidět galantní, malované černé a červené a oříznuté, jak na těle, tak na nohou, které, správně, vypadalo přesně takto.

Byly také čtyři nebo pět mladých žen, nahých jako ty, které nevypadaly špatně. Mezi nimi šli jeden se stehnem, od kolena po kyčle a hýždí, veškerý inkoust toho černého barviva; a zbytek, všechny jejich vlastní barvy. Další mělo obě kolena, obarvené křivky a také paty jejich nohou; a jejich ostuda tak holá a tak nevinně odhalená, že v ní nebyla žádná ostuda.

Další mladá žena s chlapcem nebo dívkou na klíně, svázanou látkou (nevím co) na jejích ňadrech, takže se objevily pouze její malé nohy. Nohy její matky a zbytek nesly žádný hadřík.

Potom kapitán vyšel po řece, která vždy běží blízko pláže. Čekal tam starý muž, který držel lopatu bláta v ruce. Mluvil, zatímco kapitán byl s ním, před námi všemi, a nikdo mu nikdy nerozuměl, ani nám, kolik věcí jsme se ho ptali na zlato, které jsme chtěli vědět, jestli na Zemi existuje.

Tento starý muž měl rtu tak propíchnutou, že do díry zapadl velký palec, a byl v ní špatný zelený kámen, který otvor uzavřel venku. Kapitán ji donutil sundat. A on neví, o čem to sakra mluvil, a šel s ní k kapitánovi, aby ji dal do úst. Měli jsme o tom trochu smích; a kapitán se rozhněval a opustil ho. A jeden z nás mu dal starý stínovaný kámen, ne proto, že by to stálo za nic, ale podle vzorku. Pak tu byl kapitán, věřím, že vás spolu s ostatními věcmi pošle k vaší Výsosti.

Procházeli jsme se kolem potoka, který je velmi vodnatý a velmi dobrý. Podél ní je mnoho palem, ne příliš vysokých, ve kterých je velmi dobré srdce dlaně. Sbíráme a jíme mnoho z nich.

Potom se kapitán dostal až k ústí řeky, kde jsme přistáli.

Za řekou procházeli mnozí z nich tančící a hrající si proti sobě, aniž by si vzali ruce. A udělali to dobře. Potom šel za řeku Diogo Dias, správce, který přišel ze Sacavém, který je laskavý člověk potěšení; a vzal s námi špendlík s jeho harmonikou. Začal s nimi tančit a vzal je za ruku; a oni se smáli a smáli se a chodili s ním velmi dobře k zvuku harmoniky. Po tanci je tam udělal, šel po zemi, mnoho kol a skutečný skok, z čehož byli ohromeni, smáli se a hodně se bavili. A i když je chytili a mazlili je, okamžitě se stali horskými zvířaty a nevstoupili nahoru.

A pak kapitán prošel kolem nás řekou a šli jsme podél dlouhé pláže a křtili jsme se tedy blízko k zemi. Šli jsme do velké sladkovodní laguny, která je blízko pláže, protože celá ta mořská řeka je rozveselená a voda vychází na mnoha místech.

A když jsme míjeli řeku, šli asi sedm nebo osm k procházce mezi námořníky, kteří se shromáždili pro lodě. A přinesli odtud žraloka, kterého zabil Bartholomew Dias, a vzali je, a hodili je na pláž.

Postačí, když vám řeknu, že i zde, bez ohledu na to, jak moc se krotí, uhýbali ječmeni jako vrabci z ruky do ruky. Člověk se neodváží mluvit o tuhosti, aby se už neohýbal; a všechno jde, jak se jim zlíbí, aby je dobře zkrotil.

Starý kapitán, se kterým mluvil, dal červenou kapuci. A se všemi rozhovory, které se odehrávaly mezi nimi a kapucí, kterou mu dal, natolik, že se odtrhl a začal procházet řekou, brzy se rozcuchal a nechtěl se odtamtud vrátit.

Ostatní dva, které měl kapitán v lodích, ten, který dal, jak řekl, se sem nikdy nevrátili - než bych byl obyčejní lidé, s malými znalostmi, a proto tak nepolapitelný. Se vším tím však jsou velmi dobře zahojeni a velmi čistí. A zdá se mi ještě více, že jsou jako ptáci nebo divoká zvířata, jimž vzduch dělá lítost a vlasy lépe než pokorní, protože jejich těla jsou tak čistá, tak tlustá a tak krásná, že už nemohou být.

To mě nutí předpokládat, že nemají žádné domy ani obydlí, v nichž jsou umístěny, a vzduch, který vytvářejí, je činí takovými. Ještě jsme neviděli žádné domy ani jejich cesty.

Kapitán poslal vyhoštěného Afonso Ribeira, aby šel znovu s nimi. Šel a chodil tam dobře, ale odpoledne se stalo, že ho přimělo přijít a nechtělo, aby tam souhlasil. A dali mu luky a šípy; a oni mu nic nebrali. Spíše řekl, že jeden mu vzal nějaké žluté kontejnery, které nesl, a utekl s nimi, stěžoval si, a ostatní šli potom, vzali je a dali jim; a pak ho poslali, aby přišel. Řekl, že mezi nimi neviděl, ale několik zelených chýší a velmi velkých plodů, jako jsou Entre Douro a Minho.

A tak jsme se téměř v noci spali.

V pondělí, po jídle, jsme všichni šli na břeh pít vodu. Tady přišlo mnoho, ale ne tolik jako předtím. Jen velmi málo mělo luky. Byli tedy od nás trochu vzdáleni; a pak se postupně s námi mísili. Objali se a uvolnili se. A někteří z nich se brzy vyhnuli. Byly nějaké luky pro listy papíru a nějaké staré kapuce nebo tak něco. Tak se stalo, že s nimi šlo dvacet nebo třicet našich lidí, kde mnoho dalších bylo s dívkami a ženami. A odtamtud přinesli mnoho luků a čepic ptačího peří, zeleného a žlutého, z nichž, jak věřím, kapitán pošle vzorek vaší Výsosti.